pondělí 10. října 2016

Růže a její využití v kosmetice

Růže je bezesporu jednou z nejkrásnějších květin, se kterými se můžeme setkat. Pěstitelé každoročně vyšlechtí desítky nových kultivarů, nicméně pro sběr, léčivé účinky a použití v kosmetice se nejlépe hodí původní, popřípadě historické odrůdy, které v sobě zachovávají největší množství aktivních látek. Mezi nejznámější, takto využívané růže patří růže damašková (damašská), růže stolistá, růže galská popřípadě růže svraskalá, pro šípky pak růže šípková a svraskalá.



Trocha teorie



Růže pochází z Blízkého východu, kde byla pěstována pro svou krásu, vůni, náboženské a kosmetické využití. Existují záznamy o extrakci vonných silic již ze 7. století n. l. v oblasti dnešního Iránu. V některých zemích je pěstována ve velkém, přičemž nejtypičtější zemí je bezesporu Bulharsko, Irán, Maroko. Tamější klimatické podmínky a složení půdy zajistí bohatost květů a vysoký obsah vonných silic.
Růže podle druhu tvoří i více jak 2 m keře, s více či méně převislými štíhlými a různě otrněnými větvemi, ze kterých vyrůstají složené pilovité listy. Původní růže kvetou pouze jednou, a to v červnu až červenci, novější druhy kvetení opakují.

Květy obsahují velmi malé, ale o to cennější, množství silice, proto je její cena na trhu velmi vysoká. Záleží rovněž na způsobu extrakce, místu pěstování a celkově na každoročních podmínkách. Mezi nejdražší silici v kvalitě absolue patří Rosa damascena z Bulharska, která se mnohdy falšuje. Hlavní složku silice tvoří beta-citronellol, nonadekan, geraniol, nerol, kaempferol. Růže jako taková (droga – květy a plody) obsahuje terpeny, glykosidy, flavonoidy, karboxylovou kyselinu, myrcen, vitamín C, kaempferol quarcetin. Množství a vzájemný poměr jednotlivých složek v silici je závislé na stanovišti, odrůdě, stáří rostliny a způsobu hnojení. Druhotným produktem při výrobě silice je růžová voda, která je hojně využívána v kosmetickém i potravinářském průmyslu. Kvalitní růžová voda je vyráběna v poměru 1:1 – na 1 l květinové vody je zapotřebí 1 kg čerstvých květů.

Sběr

Sbírá se květ popřípadě poupata a plod (šípek). Pokud se sbírá květ, pak je vyžadováno slunné počasí, nejlépe před polednem, v době, kdy květy nejvíce voní, v průběhu červena a července (díky teplému počasí mi ale znovu začínají nakvétat historické růže). Sbírat v podstatě můžete všechny vonné růže, chemicky neošetřené, nicméně pokud je to jen trochu možné, porozhlédněte se po původních historických kultivarech. Šípek se sbírá v září až říjnu, před prvními mrazy. Květ či poupata se suší volně ve stínu, popřípadě v sušárně do 35°C, ale i tak dochází k významné ztrátě vonných silic. Pro kosmetické využití je lepší používat čerstvé květy. Šípky se nejlépe suší v sušičkách ovoce, do 45°C.

Použití
Květ růže má dle dostupných farmakologických studií velmi zajímavé účinky. Jeho složky jsou analgetické, působí proti křečím, dokonce jsou mírně hypnotické. Má pozitivní vliv na kardiovaskulární systém, plíce, průdušky, trávení. Má protizánětlivé a antimikrobiální účinky, prokazatelné anti – aging účinky (silice snížila přirozenou úmrtnost octomilek), má blahodárné účinky na funkce mozku (v testech výrazně indikovala růst nervových buněk). Její pozitivní vlastnosti jsou proto využívány velmi často v aromaterapii. Růži najdete v mnoha čajových směsích, v drahých kosmetických produktech a je obzvláště vhodná pro ženy.
Růže je natolik jemnou bylinou, že může být používána v podstatě bez omezení.

Připravte si doma

Růžovou vodu

Pokud máte to štěstí, že vlastníte nějakou historickou růži, či nějakou z výše jmenovaných, pak si neváhejte vyrobit vlastní růžovou vodu. Růžová voda se sice vyrábí v destilačních kolonách, ale pokud ji nevlastníte, nezoufejte. Do většího vyššího hrnce nalijte vodu, vložte napařováček, do středu vložte hrnek (pokud to výška hrnce umožní) a na něj misku. Poté do hrnce nasypte co nejvíce čerstvých květů růže, můžete je i napěchovat. Vezměte co nejlépe těsnící poklici, nejlépe skleněnou, nebo cokoliv, co Vám vytvoří vypouklé dno. Poklici otočte tak, aby její nejnižší bod byl nad miskou. Hrnec dejte na plotýnku a uveďte vodu do varu. Pára, která se začne vytvářet, bude prostupovat květy růže a bude se kondenzovat (srážet) na spodní části poklice. Kapky poté budou stékat do misky pod poklicí. Kondenzovaná pára je vlastně květinovou vodou. Je důležité misku i poklici před použitím vydezinfikovat, nejlépe lihem.
Hotovou vodu přelijte do opět vydezinfikované lahvičky a uskladněte v lednici, kde Vám při dodržení hygienického postupu vydrží až půl roku. Vodu můžete používat samostatně jako tonikum nebo přidávat do všech Vámi vyráběných produktů, které obsahují nějaké množství vody. Princip výroby domácí květinové vody je shodný pro všechny bylinky.

Pleťový zkrášlující olej

Zkrášlující olej je olejový macerát květů růže. Z vlastní zkušenosti doporučuji květy trhat za opravdu slunného počasí, aby obsahovaly co nejméně přirozené vody. Natrhané okvětní plátky vložte do skleněné lahve – nejlépe s mírně zúženým hrdlem a zalijte kvalitním olejem lisovaným za studena. Je důležité, aby olej růže zcela zalil, protože v opačném případě může snadno dojít ke znehodnocení celého macerátu. Olej můžete přizpůsobit vlastním požadavkům – majitelky citlivé a mdlé pleti mohou zkusit meruňkový olej, majitelky mastné či smíšené pleti olej z révy vinné či caprylis, majitelky zralé pleti mohou zkusit směs mandlového a jojobového oleje. Protože oleje lisované za studena mají rozdílný oxidační potenciál, přidávám na 100 ml oleje 5 kapek vitamínu E.
Růži maceruji při pokojové teplotě 3-4 týdny, na polostinném místě (přímé vystavení slunci se mi neosvědčilo). Po maceraci olej přefiltrujte a dobře vymačkejte. Hotový růžový olej můžete používat samostatně, vklepáním několika kapek do vlhké pokožky obličeje, nebo do olejové fáze při výrobě Vašich krémů. Olej jako takový je dobrý i na lehké popáleniny a na suchou a popraskanou pokožku. Účinky můžete podpořit přidáním 10 kapek růžové silice na 50 ml oleje.


Růžové tělové máslo

Na výrobu tohoto delikátního tělového másla budete potřebovat 30 g růžového macerátu, 105 g bambuckého másla, 5 g šípkového oleje, 5 kapek EO geránia, 3 kapky růže absolutní damašské (10 kapek růže de Mai), 1 lžičku kukuřičného škrobu (zmírňuje masný pocit na kůži) a volitelně jen kvůli barvě 1/2 lžičky růžového nebo červeného jílu.
Nyní máte dvě možnosti. Buď bambucké máslo rozpustíte a necháte zchladnout, a nebo ho nechte na teple, aby změklo. Nyní vezměte malý ruční šlehač (nutno předem očistit lihem) a šlehejte. Přidávejte postupně všechny ingredience a šlehejte do nadýchané konzistence - dá to trochu práce. Můžete samozřejmě jen roztavit máslo a přidat do něj vše ostatní - škrob a jíl Vám klesnou dolů, proto je při této variantě vynechte.

Zdroje:
DUGAS, D. 500 nejlepších receptů lidové medicíny. 1. vyd. Praha: Knižní expres, 2004. ISBN 978-80-7347-036-4.
RUBCOV, V. G. Zelená lékárna. 2. vyd. Praha 1: Lidové nakladatelství, 1985. ISBN 26-046-85.

SCHÖNFELDER, Ingrid a Peter SCHÖNFELDER. Léčivé rostliny. Překlad Jana Jindrová. Praha: Ottovo nakladatelství, 2010, 496 s. Ottův průvodce přírodou. ISBN 978-807-3605-889.

3 komentáře:

  1. Přeji pěkný večer, článek je skvělý,hledám inspiraci na šípkový olej, mohl by být vyroben podobným postupem? Děkuji za info.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Šípkový olej se lisuje ze semínek šípkové růže, ten jinak nevyrobíte

      Smazat
    2. Děkuji,takže rozdrcené a přesušené bobulky v oleji je taková slabá náhrada. Trochu mně zbylo z výroby likéru,tak to můžu zkusit.jestli se to ovšem nezkazí. Proto je tak vzácný. Ještě jednou díky a přeji hezký den.

      Smazat