pátek 24. října 2014

Ranní rituál


Přátelé já nevím jak vy, ale já v týdnu vstávám  v 5:15. Pro hodně lidí je to vražedná doba, ale vzhledem k tomu, že jsem skřivan, tak mi to zase až tak nevadí, většinou. No ne že bych jásala "Hurá, je čtvrt na šest ráno, už můžu vstávat :)", ale prostě to dávám. 


Tak tohle je jen zbožné přání. Jak to vypadá v reálu? Čtěte dál :)


Z telefonu se line moje oblíbená píseň  "Sia - my love", doteď se divím, že mám tu písničku pořád ráda :). Tak dobrá, když to musí být, vstanu. Pravda, někdy se mi stane, že po deseti minutách začne hrát Sia znovu = špatné znamení, protože jsem KO (no jak by ne, když si jdu lehnout kolem půlnoci).


Dobrá, úspěšně jsem vstala. Navlíknu na sebe oblečení, které mám nachystané z večera (většinou). Někdy mě sice překvapí počasí, ale pak mám o důvod víc brblat :). Ještě do nedávna jsem rovnou putovala do koupelny, ale teď to musím vzít přes chodbu, kde má pelíšek náš Áron. Kouká na mě ve smyslu, jestli jsem se nezbláznila, že vstávám. Při pohledu na spoušť, kterou stačil od půlnoci udělat, si říkám, že jsem měla vstát o 15 minut dříve. No nic. Se slovy "Vstávej a jdi ven" otevírám dveře a čekám, zda se milostpán uráčí. Neuráčí, takže na sebe beru mikinu a jdu zářným příkladem. V duchu si myslím "Bože to je zima, že by ani psa nevyhnal", ale statečně postupuji na zahradu, lákaje Árona, že je tady krásně. Tráva je ale mokrá, takže si k ranní hygieně vybere příjezdovou cestu ze zámkové dlažby - ach jo. 

Psí vsuvka úspěšně překonána. Pokračuji do kuchyně - Áron za mnou. Kdybych ho nechala v chodbě, vzbudil by celý dům. Upřesňuji, Áron zakousnutý buď v mé pantofli, nebo v kalhotách, v horším případě v sukni. Je to ještě štěně, takže to chápu, ale ty jehličky, co má místo zubů... Kdo měl štěně, ví o čem píšu. Dávám vařit vodu na 3 čaje. Kluci si přeci nebudou hned ráno vařit čaj :)

Konečně koupelna. Při pohledu do zrcadla konstatuji, že jsem měla koupelnu raději vynechat. Slyším podezřelé zvuky, takže pátrám po zdroji. Áron se pustil do synových bačkor. Se slovy fuj a pusť se mi po jedné minutě daří vyhrát souboj a odnést bačkoru mimo psí dosah. Po dvou minutách se souboj opakuje s druhou bačkorou. Nechápu, že Áron bačkory najde vždycky, na rozdíl ode mě. 

Vracím se do koupelny, kde zvažuji, zda použiju žehličku na vlasy nebo jen vlasy stáhnu. Volba záleží na tom, kolikrát jsem se musela vracet k Áronovi a zabavovat mu nalezené objekty zájmu. Dneska vyhrály stažené vlasy. Áron si mimo bačkor stáhnul ze stolku dva ovladače, z gauče polštář a završil to ruličkou toaletního papíru, které se zmocnil ve chvíli, kdy jsem  sklonila hlavu nad umyvadlem...

Sladím čaje medem, beru do ruky dva mobily, klíče od auta a odcházím se obout. Áron je mi v patách, takže obutí představuje přetahovanou nejdříve o boty, které si snažím nazout, poté o další  boty, kterých se zmocňuje rychlostí blesku. Slavím výhru, ale jen proto, že Árona uplácím pamlskem. Odcházím k autu, je šest hodin...

A jaké je vaše ráno? Máte taky tahle veselo?

1 komentář:

  1. Naprosto super :-D měli jsme štěňátko a úplně se cejtím ve Vaší kůži :-D

    OdpovědětSmazat