Řebříček obecný

Řebříček jistě zná každý z nás, protože se jedná o poměrně výraznou bylinku, která roste všude kolem nás. Její bílé kvítky jsou velmi nápadné a bylinka jako taková je prostě k nepřehlédnutí. Za své latinské jméno vděčí bájnému hrdinovi Achillovi, který s jeho pomocí údajně ošetřoval krvavé rány bojovníků utržené v Trojské válce. České jméno dostal podle tvaru listů, které připomínají žebřík.

Trocha teorie

Řebříček se vyskytuje v celém středním pásmu, v Evropě a Asii a byl převezen i do Austrálie a Severní Ameriky, kde se rovněž poměrně hojně rozšířil. U nás se s ním můžeme setkat prakticky na všech sušších a slunných místech, jako jsou suché louky, pastviny a meze, okraje lesů, cest, v řídkých lesích a na rumištích. Najdete ho jak v nížinách, tak v podhorských oblastech.

Řebříček je vytrvalá, hořce aromatická bylina. Roste do výšky 20-70 cm, má  plazivý větvitý oddenek a přímé lodyhy. Listy májí charakteristickou a nezaměnitelnou strukturu, jsou střídavé, kopinaté nebo čárkovité. Na vrcholu lodyh vytváří bohatá chocholičnatá latnatá květenství, s trubkovitými, špinavě bílými květy. Kvete prakticky od června do září.

Účinné látky nalezneme v celé kvetoucí nati. Ze silic obsahuje seskviterpeny, flavonoidy, chemazulén, alkaloidy, třísloviny, dusíkaté látky, furokumariny aj. Bylina jako taková má stahující, mírně protizánětlivé a dezinfekční účinky a výrazně urychluje srážlivost krve. Vnitřně podporuje pocení a snižuje horečku. Známé jsou jeho účinky spojené s trávením, protože podporuje produkci žaludečních šťáv, snižuje žaludeční křeče, používá se k léčení nechutenství či žaludečních vředů. Velmi často je využíván jako ryze ženská bylinka, protože čaj z něj snižuje bolestivost menstruace, upravuje cyklus a přidává se i do směsí k léčbě zánětů močových cest.

 Z řebříčku se parní destilací extrahuje u nás méně známá silice, která může mít díky obsahu chemazulenu až zelenomodrou barvu. Množství a vzájemný poměr jednotlivých složek v silici je nicméně závislé na stanovišti, povětrnostních podmínkách apod. Druhotným produktem při výrobě silice je řebříčková voda, která má významné místo v kosmetickém průmyslu. Kvalitní řebříčková voda je vyráběna v poměru 1:1 – na 1 l květinové vody je zapotřebí 1 kg čerstvé nati.

Sběr

Sbírá se květ nebo nať, v průběhu červena až října a následně se suší volně ve stínu, popřípadě v sušárně do 35°C. Pro kosmetické využití je lepší používat čerstvé květy, ale vlastnoručně nasbíraný a usušený řebříček je vhodný též. Při sběru jen dávejte pozor kde roste, protože, jak je uvedeno výše, ho můžete najít i na rumištích, kde může být nevhodná půda.

Použití

Řebříček je bohužel často opomíjenou bylinkou, ačkoliv jeho účinky na pleť jsou prokazatelné. Díky schopnosti urychlovat srážení krve a mírnému dezinfekčnímu účinku se může nálev či odvar používat formou obkladů na poraněnou pokožku. Mast z řebříčku je vhodná i na zmírnění kožních problémů, vyrážek a křečových žil.

Pozor by si při vnitřním používání řebříčku měli dát těhotné a kojící ženy. Dlouhodobé používání není obecně vhodné, protože může vézt až k závratím či bolestem hlavy. Při vnějším používání vesměs nic nehrozí.

Řebříčková mast

Mast můžeme v podstatě vyrobit dvěma způsoby. Buď využijeme rychlou maceraci bylinky za tepla, nebo naopak vytrváme a počkáme si 6 týdnů. Při maceraci za tepla můžeme jako macerační činidlo použít například slunečnicový olej, nebo bambucké máslo. Na 1 díl rozsekaných čerstvých bylinek použijme 2 díly oleje či rozehřátého bambuckého másla (u sušených je poměr 1:4). Bylinky macerujeme za tepla, ve vodní lázni (nesmí vřít) po dobu 4-6 hodin. Poté necháme macerát zchladnout, přefiltrujeme a v případě oleje zahustíme včelím voskem – viz níže. Pokud jsme použili bambucké máslo, pak necháme macerát po přefiltrování jen vychladnout, ztuhne sám.

Můžeme také využít maceraci za studena, kdy se bylinky zcela zalijí olejem a nechají při pokojové teplotě macerovat 6 týdnů. Z přefiltrovaného macerátu si poté vyrobíme mast. Ve vodní lázni roztavíme 15 g včelího vosku spolu se 75 g macerátu, nalijeme do dózy a necháme vychladnout. Poměr včelího vosku a macerátu si můžeme samozřejmě upravit podle sebe.

Pleťové tonikum 100 ml

Výroba pleťového tonika je velmi jednoduchá, stačit nám k tomu bude jen voda, řebříček, glycerín a volitelně panthenol (pro své hojivé účinky). Veškeré používané nádobky a míchátka je třeba předem vydezinfikovat vysokoprocentním lihem. Ze všeho nejdříve si vyrobíme silný čaj ze 3 lžiček sušeného řebříčku a 120 ml minerální nebo destilované vody. Po vychladnutí čaj přefiltrujeme a k 92 ml hotového čaje přidáme 5 ml glycerínu a 3 ml panthenolu, volitelně můžeme ještě přidat 10 kapek esenciální oleje z řebříčku. Pokud budeme chtít čistící tonikum, přidáme na úkor čaje 4 ml kastilského mýdla. Množství je malé a při skladování v lednici nám vydrží i bez konzervantu, ale musíme ho spotřebovat opravdu co nejdříve. Tonikum je vhodné pro problematickou nebo mastnou pleť. Pokud chceme mít toniku normálně v koupelně, je vhodné použít 20 kapek cosgardu.

Lehký krém

Můžeme si samozřejmě vyrobit i svůj vlastní krém, receptů najdete na blogu spousty, ale pokud se Vám do toho jednoduše nechce, využijte  lehkou krémovou bázi. Odměříme si 40 g báze, přidáme 6 g aloe vera gelu, 2 ml řebříčkového macerátu a 10 kapek esenciálního oleje řebříček. Vše pěkně smícháme a naplníme do dózy. Samozřejmě opět vše předem vydezinfikujeme vysokoprocentním lihem. Výsledný krém je opravdu lehké konzistence a je vhodný opět pro problematickou nebo mastnou pleť. Vhodně se doplňuje s výše uvedeným pleťovým tonikem.

Zdroje:

RUBCOV, V. G. Zelená lékárna. 2. vyd. Praha 1: Lidové nakladatelství, 1985. ISBN 26-046-85.

SCHÖNFELDER, Ingrid a Peter SCHÖNFELDER. Léčivé rostliny. Překlad Jana Jindrová. Praha: Ottovo nakladatelství, 2010, 496 s. Ottův průvodce přírodou. ISBN 978-807-3605-889.

Článek byl uveřejněn v časopise Bylinky revue,v červencovém vydání